podolské schody

​

místo: Ve svahu 11-15, Praha 4

​

autor: Petr Burian a Jiří Havrda Robin Müller, Nikola Procházková

​

spolupráce: DAM architekti

​

investor: soukromá osoba

​

vizu: Visual Fusion

​

rok: 2020

bytové domy podolské schody / ve svahu​

​

Základem námi zvoleného konceptu hmotového řešení je respekt k přirozeně vyrostlé regulaci místa a zároveň k limitům, za které považujeme dodržení výškové linie střech objektů v ulici Ve svahu a zachování volného výhledu z parku v ulici na Topolce. Návrh bytových domů procento zastavěnosti pozemků zahušťuje a blíží se přípustným limitům v území. Jsme však přesvědčeni, že jsou to přesně místa podobná naší situaci, na kterých se má a může metropole vnitřně zahušťovat, aniž by se citelně měnil charakter zástavby v lokalitě. Do obdélného pozemku vstupujeme čtveřicí podobně modelovaných hmot de facto totožného tvarosloví. Hmoty svým spíše převýšeným a izolovaným charakterem dobře korespondují s okolní zástavbou tvořenou převážně viladomy. Navrženou pozici členů čtveřice determinuje několik vlivů. Odstupy od západně sousedící budovy (maximalizujeme), odstupy od hranic pozemku (minimalizujeme), snaha poskytnout co největšímu procentu bytů jižní oslunění a orientaci hlavních fasád na atraktivní výhledy do údolí a také reakce na terénní profil svahu. Po zohlednění těchto faktorů vzešla konstelace jižní dvojice hmot přizpůsobená plně linii ulice a severní dvojice posunutá na osu mezery mezi objekty jižní dvojice. Obě severněji posazené hmoty se více stáčejí k západu, více z nich pak hmota v SV cípu, kde se podobně chová i terénní profil. Vůči sobě jsou hmoty rozsunuty rovněž výškově, a to vždy tak, že jižní dvojice je o podlaží nižší, než severní a zároveň se stoupající niveletou ulice Ve svahu stoupá i výška atik v globálu vždy o 1m na každou z hmot od JZ k SV. Parking pod budovami je logicky přístupný pouze z ulice Ve svahu, je rovněž rozdělen do úrovní (dvou) a tvoří přirozený sokl celé hmotové kompozice. S ohledem na svažitý terén pozemků úroveň napojená na komunikaci brzy mizí pod zemí a jiné využití než pro parking, vstupní partie a zázemí se těžko nabízí. Aby mezi hmoty lépe pronikalo světlo a zároveň se ještě o poznání rozšířilo spektrum možných výhledů, navrhujeme nároží jinak v podstatě kubických hmot ve všech rozích zaoblit. Zároveň při tom rozšiřujeme jihozápadní, nejatraktivnější fasádu roztažením půdorysu pater na pravidelný lichoběžník. Vzniká tak čtveřice s velmi nezaměnitelným a čitelným detailem a do kompozice vnáší napětí právě a pouze jen drobné variování pozic hmotových jednotek vůči sobě.